Viburnum davidii – kalina Davidova

Kalina Davidova (Viburnum davidii) patří v Ráji flóry mezi keře, které máme opravdu rádi – nejen proto, že jsou stálezelené a krásné i v zimě, ale hlavně díky svému osobitému vzhledu s exotickým nádechem, který je v našich zahradách stále spíš vzácností. Tento druh pochází z horských oblastí Číny a do Evropy se dostal už koncem 19. století, kdy zaujal botaniky natolik, že dostal jméno po Armandu Davidovi, francouzském přírodovědci a misionáři. Kalina si získává pozornost především velkými, kožovitými listy s výraznou žilnatinou, které zůstávají sytě zelené i v zimě, a také kovově modrými plody, jež dozrávají po květu a na větvích vydrží často až do jara. Plodnost je ale podmíněná výsadbou alespoň dvou různých rostlin, protože druh je cizosprašný. Roste pomalu, do přirozeně kompaktního, kulovitého tvaru a dorůstá asi 1–1,5 m na výšku a až 2 m do šířky – ideální volba i pro menší zahrady.

Pěstební požadavky

Kalina Davidova má ráda slunné až polostinné stanoviště v závětří a chráněném místě, kde na ni v zimě nebude útočit ostrý vítr ani prudké slunce. Ideální je hlubší, humózní a dobře propustná půda, která zůstává mírně vlhká, ale nikdy přemokřená. Nejlépe prospívá v mírně kyselé až neutrální půdní reakci, proto ji nedoporučujeme sázet do silně vápenitých půd.

Co se týče mrazuvzdornosti, kalina zvládá mrazy zhruba do –23 °C. V našich podmínkách tedy bez problémů přezimuje, jen mladé rostliny je v prvních zimách vhodné chránit – zejména před zimním sluncem, které může listy spálit. Osobně se nám osvědčilo, když se rovnou při výsadbě zvolí stanoviště, kam v zimě vůbec nesvítí přímé slunce – rostlina pak listy tolik nespaluje a přezimuje výrazně lépe.

Na údržbu je nenáročná – stačí občasný lehčí řez po odkvětu, pokud potřebujete upravit tvar. Díky pomalému růstu si ale drží kompaktní habitus i bez zásahů. Z vlastní zkušenosti víme, že ji lze úspěšně pěstovat i ve větších nádobách, pokud mají dostatečný objem a drenáž.