Pokud existuje strom, který dokáže během jediné sezóny změnit celý charakter zahrady, je to Aralia elata. Pochází z východní Asie – z Japonska, Koreje, severní Číny a ruského Dálného východu – a její dvakrát zpeřené listy mohou dorůst neuvěřitelných 120 cm délky, což ji řadí mezi opadavé dřeviny s vůbec největšími listy v mírném pásu. V exotických a přírodních zahradách dělá efekt, který si jiné stromy nemohou dovolit.
Královna divokých zelenin
V Japonsku má arálie jméno, které odjinud nezná žádný jiný strom – taranoki, „strom královských výhonků". Její jarní výhonky, zvané taranome, jsou v japonské kuchyni považovány za královnu divokých zelenin a sbírají se od dubna do června přímo z vrcholků větví, dokud jsou ještě měkké a nerozvinuté. Připravují se nejčastěji jako tempura, blanšírují se, marinují v sójové omáčce nebo restují. Chuť je zemitá s jemnou hořkostí, podobá se jalovci a čerstvým bylinkám zároveň. V Koreji se výhonky nazývají dureup a jsou stejně oblíbené. Arálie navíc patří do čeledi araliovitých společně s ženšenem – její kořeny i kůra mají v tradiční asijské medicíně dlouhou historii využití.
Vzhled a růst
Arálie roste vzpřímeně, často vícekmenně, s nápadnými ostny na mladých výhonech a šedou drsnou kůrou. Vyplatí se nechávat jí růst třeba jen jako dvoukmen, který necháte zesílit, rostlina tak vypadá více upraveně. V létě (červenec až srpen) se na vrcholcích větví objevují obrovská krémově bílá květenství v terminálních latech až 50 cm dlouhých – je výrazně medonosná, láká včely a další opylovače. Po odkvětu následují drobné tmavě modročerné peckovičky, které jsou vítanou potravou pro ptáky.
Na podzim se listy vybarvují do žlutých až oranžovo-nachových odstínů, často s purpurovým nádechem. V českých podmínkách dorůstá přibližně 3-4 metrů. Habitus je spíše vyšší než širší.
Pěstování v českých podmínkách
Mrazuvzdornost je skvělá – přibližně −25 až −29 °C. Arálie zvládá české zimy bez problémů, jen u mladých rostlin doporučujeme stanoviště chráněné před silnými ranními mrazy – jarní rašení je citlivé na pozdní mrazíky.
Stanovištně je nenáročná: vyhovuje jí slunce i polostín, nejlépe humózní, mírně vlhká a propustná půda. Snáší i chudší půdy, kde paradoxně bývá tvrdší a odolnější. Roste rychle, zejména v mládí. Řez prakticky není potřeba – arálie si přirozeně drží tvar.
Důležitá poznámka: arálie tvoří kořenové výmladky a může se postupně rozrůstat do okolí. V přírodně laděné zahradě je to spíše výhoda – vytvoří efektní skupinu. Pokud chcete jediný solitér, výmladky pravidelně vysekávejte, dokud jsou mladé. V trávníkové ploše je rozrůstání přirozeně potlačeno pravidelným sečením.
Místo v zahradě
Arálie patří do přírodních, exotických a divočejších zahrad, kde má prostor naplno ukázat své obří listy. Skvěle funguje jako solitér v trávníku, na okraji lesního koutu nebo v kombinaci s velkolistými trvalkami – bohyškami, kapradinami, rodgersiemi nebo darmerou. V malé úhledné zahrádce je dominantním prvkem, ve velké zahradě působí divoce.
Tip od nás
Pokud chcete arálii pěstovat i pro kuchyňské využití, sbírejte výhonky pouze z vrcholků větví a jen na jaře, dokud jsou ještě nerozvinuté a měkké. Z jednoho stromu sbírejte maximálně třetinu výhonků – jinak strom oslabíte. Před přípravou jako tempura nebo blanšírování doporučujeme krátké namočení do studené vody. Chuť je výjimečná a v Evropě jinak prakticky nedostupná.