Sběratelská čínská bříza, kterou v evropských zahradách potkáte vyloženě jen ve specializovaných arboretech. Popsal ji francouzský botanik Adrien Franchet v roce 1899 podle materiálu, který v sečuánských horách ve výšce 2 200 m sebral francouzský misionář Paul Farges — jeden z nejdůležitějších evropských sběratelů sečuánské flóry konce 19. století, který do Paříže poslal stovky do té doby vědecky neznámých druhů. Druh patří mezi tmavokoré pomalu rostoucí čínské břízy s mimořádně tvrdým dřevem — tedy pravý opak vzdušných bílokorých bříz, jaké známe z našich parků a alejí. Současná molekulární systematika ji řadí mezi vzácné polyploidní druhy s největším genomem v rámci celého rodu Betula a v Číně přežívá pravděpodobně už jen jako reliktní populace.
Pěstování v našich podmínkách
Z hlediska otužilosti je to třešnička na dortu — pochází z čínských vysokohor přes 2 000 m n. m., takže pošumavské mrazy bere s úsměvem (spolehlivá do −29 °C). Roste pomalu, v kultuře dorůstá menšího až středně velkého stromu, po desítkách let se výjimečně blíží 10 m. Snáší slunce i mírný polostín, půda by měla být dobře propustná, mírně kyselá až neutrální — naše pošumavské žulové podloží jí vyhovuje. Sucho po zakořenění zvládá lépe než většina bříz, ale v prvním roce po výsadbě stojí za to ji při delším letním suchu zalévat.
Co stojí za zmínku
Druh je botanickou kuriozitou hned z několika důvodů. Za prvé jeho semena mají na rozdíl od běžných bříz velmi úzká nebo téměř žádná blanitá křídla — čínský název 狭翅桦 doslova znamená „úzkokřídlá bříza“. Vítr semena daleko nezanese a populace se v přírodě šíří velmi pomalu, což z nich i v Číně dělá ohroženou raritu. Za druhé patří mezi břízy s nejtvrdším dřevem v celém rodu — sběratelé téhle skupině říkají „železné břízy“. A za třetí: kůra není typicky papírovitě odlupující se bílá, ale jemně se loupající okrová až šedohnědá, občas s nádechem do oranžové. Méně okázalý vzhled, který od plotu neoslepí, ale o to víc vynikne při bližším pohledu — strom pro toho, kdo zná rozdíl.
Tip od nás
Sázejte ji jako sběratelský solitér v dohledu z procházkové cesty — drobné detaily kůry a celkový habit stromu si v dálce nevychutnáte. Skvěle funguje v kombinaci s dalšími asijskými sběratelskými dřevinami, jako jsou japonské javory, magnolie nebo rododendrony. A přijmete-li fakt, že roste pomalu — což je v dnešní instantní zahradniční kultuře vlastně příjemné — máte na zahradě kus opravdové čínské botaniky, kterou v běžných zahradnictvích neseženete.