Dub, který nevypadá jako dub
Dub nejšpičatější (Quercus acutissima) pochází z lesů východní Asie — z Japonska, Koreje, Číny a himalájských podhůří. Na první pohled ho za dub nepoznáte: místo laločnatých listů nese úzké, lesklé listy se zuřivě pilovitými okraji zakončenými štětinovitými hroty — odtud název acutissima, latinsky „nejostřejší". Na jaře se rozbalují zlatožlutě a celý strom září, v létě přechází do sytě tmavé zeleně a na podzim se barví do čistě žluté až zlatohnědé. K tomu zlaté jehnědové samčí květy na jaře a výrazné žaludy s hustě rozcuchanými číškami — dekorativní po celou sezónu.
Pěstování v českých podmínkách
Dub nejšpičatější snáší mrazy až okolo −25 °C a ve většině českých poloh přezimuje bez problémů. Preferuje plné slunce a propustnou, mírně kyselou až neutrální půdu (pH 4,5–7,5) — snáší písčitou i hlinitou zem, klíčová je dobrá drenáž. Výrazně sucho-odolný; naopak trvalé zamokření nesnáší. Roste rychle a daří se mu nejlépe tam, kde ho léto pořádně zahřeje — v polohách s chladnějšími léty (nad 500 m n. m.) může docházet k pomalejšímu vyzrávání dřeva, takže mladé stromky zasaďte na nejteplejší a nejsluněji dostupné místo na zahradě. S věkem se kůra výrazně korkovitě brázdí — získá až sculpturální charakter. V dospělosti dosahuje výšky 15–20 m s širokou, zakulacenou korunou…
Zajímavosti
V Asii se listy Q. acutissima tradičně používaly jako krmivo pro bource morušového — tento dub tak nepřímo přispíval k produkci hedvábí. Do USA byl zaveden v roce 1862 jako okrasný strom, později se rozšířil jako lákadlo pro divokou zvěř: žaludy produkuje hojně a brzy, už od přibližně deseti let věku, a americká polní zvěř — krocaní a křepelky — se pod ním doslova pase. Americká zahradnická praxe ho dnes kvůli invazivním tendencím v tamním prostředí nedoporučuje; v evropských podmínkách tento problém neexistuje a dub nejšpičatější zůstává vzácnou a žádanou kolekcionářskou dřevinou, kterou v česky psané zahradnické literatuře prakticky nenajdete.
Tip od nás
Pokud hledáte dub, který zaujme i lidi, kteří duby „nemají rádi", tohle je on. Atypický tvar listů překvapí na jaře zlatým rozbalem, v létě barevností a texturou, na podzim čistou zlatou — a za bezlistého stavu promluví hluboce brázditá, korkovitá kůra. Hodí se jako solitér na větší trávník nebo do kolekcí listnatých dřevin s důrazem na celosezónní zajímavost.