Jeřáb chlumní lat. Sorbus collina

Většina toho, co se v Čechách dlouhá desetiletí prodávala a sázela jako jeřáb muk (Sorbus aria), patří ve skutečnosti k tomuhle druhu. Bratři Martin a Petr Lepší z Jihočeského muzea spolu s německým botanikem Norbertem Meyerem ho od pravého muku oddělili a popsali teprve v roce 2015. Typové stromy, podle kterých druh poprvé botanicky charakterizovali, rostou v údolí Vltavy nad Slapskou přehradou. Od muku se liší tužšími a širšími listy s menším počtem žilek a má dvojnásobný počet chromozomů — to je dnes hlavní jistý rozlišovací znak. V přírodě roste ve středních, západních a severozápadních Čechách, v Bavorsku, Horních i Dolních Rakousech a v severozápadním Maďarsku — žádný úzký endemit, ale středoevropský druh, který se dvě století schovával pod cizím jménem.

Pěstování v našich podmínkách

V Pošumaví drží bez problémů. V přírodě se vyskytuje od 200 do 800 m n. m., takže našich 520 metrů na severním běšinském svahu padá pohodlně do středu jeho komfortní zóny. Půda mu může být v podstatě jakákoliv — roste na vápencích stejně dobře jako na kyselém žulovém podloží, jaké máme tady. Sušší a kamenitá stanoviště snáší dokonce lépe než většina ostatních jeřábů. Podle podmínek dorůstá od velkého keře po menší strom, výjimečně až 18 m, s rozložitou a poměrně vzdušnou korunou. Daří se mu na slunci i v mírném polostínu, optimum je lesní okraj nebo světlina. Mrazuvzdornost odpovídá USDA zóně 5b, tedy spolehlivý do −29 °C — nic, co by ho v Čechách mohlo kdekoliv ohrozit.

Co stojí za zmínku

V českém Červeném seznamu ohrožených druhů je vedený jako ohrožený. V přírodě roste řídce, většinou jako jednotlivé stromy v řidších doubravách a na lesních lemech — tedy v biotopu, který z moderní krajiny rychle mizí. Výsadba na zahradě má proto kromě okrasné funkce i konzervační smysl. V květnu kvete bílými chocholíky, v září nese sytě červené jeřabiny, které ptáci ochotně sklízí až do zimy. Listy jsou 9–12 cm dlouhé, na rubu hustě plstnaté a stříbřitě bílé — ve větru se bleskotavě obrací mezi tmavě zelenou líci a stříbrnou spodní stranou. Tenhle blýskavý efekt je u jeřábu chlumního obzvlášť výrazný.

Tip od nás

Vysazujte ho jako solitér s odstupem alespoň 6–8 metrů od ostatních dřevin, aby koruna měla prostor a slunce se dostalo i do nižších pater. Pěkně se kombinuje s nižšími keři typu skalník, tavolník nebo dřišťál — kontrast stříbrného listoví s tmavou zelení v podrostu funguje výborně. V suchých letech, kdy ostatní stromy strádají, jeřáb chlumní pouze krčí rameny — a navíc s ním máte na zahradě kus botanické historie, kterou věda popsala teprve nedávno.