Jsou keře, které na zahradě vyplní místo. A pak jsou keře, které mají příběh. Lískovníček chudokvětý patří do druhé skupiny.
Pochází z Japonska a Tchaj-wanu a do evropských zahrad se dostal koncem 19. století prostřednictvím anglické školky Veitch & Sons. V Česku ho dnes najdete jen sporadicky — většinou u sběratelů nebo v botanických zahradách. Přitom jde o keř, který do středoevropského klimatu při správném umístění zapadne bez problémů.
Květ před listem, vůně před jarem
Hlavní devíza lískovníčku je načasování. Kvete v březnu až dubnu — ještě před rašením listů — a celá větev je doslova obsypána drobnými světle žlutými kvítky visícími v převislých hroznech. Vůně je výrazná a nezaměnitelná: sladce mandlová, trochu jako petrklíč, trochu jako med. Název chudokvětý je přitom trochu matoucí — každý hrozen má jen 2–5 kvítků, ale větví a pupenů je tolik, že celkový vizuální efekt je přesně opačný. Keř v plném květu nevypadá chudě vůbec.
Po odkvětu vyrážejí listy — nejdřív bronzově červené, postupně světle zelené se zubatým okrajem a výraznými žilkami. Na podzim se zbarvují do žluta, takže keř má dekorativní potenciál prakticky po celý rok.
Pěstování v českých podmínkách
Lískovníček preferuje polostín — ideální je světlý okraj záhonu nebo prostor pod řídkými korunami stromů, kde má ochranu před silným větrem. Půdu chce propustnou, mírně kyselou až neutrální, bohatou na humus. Dobře reaguje na mulčování kůrou nebo listovkou. Prořez snáší nerad, proto mu dejte prostor od začátku — dorůstá zhruba 1,5 m výšky a až 2,5 m do šířky a nejlépe vypadá v přirozené siluetě bez zásahů. Pokud přece jen řežete, tak jen po odkvětu.
Mrazuvzdornost odpovídá zóně 6b, takže na většině území ČR přezimuje bez problémů. Zvláštností je, že i rozkvetlé keře snášejí slabý přízemní mráz — květy jen chvilku povisnou a pak pokračují dál.
Tip od nás
Zasaďte ho tam, kde kolem něj budete v březnu procházet — u cesty, u terasy, u vchodu na zahradu. Vůně v kombinaci s holými větvemi plnými žlutých kvítků je zážitek, který většinu návštěvníků zastaví.