Zmarlika kanadská ‘Forest Pansy’ lat. Cercis canadensis Zmarlika kanadská ‘Forest Pantsy’ lat. Cercis cannadensis

Charakteristika

‘Forest Pansy’ nabízí potěšení pro oči i pro mlsný jazýčky. Ještě před olistěním rozkvétá růžovými květy, které jsou jedlé, a po nich rozvine velké srdčité listy v sytě vínově purpurové barvě. Jejich hladký, lehce lesklý povrch krásně zachytává světlo; v protisvětle vystoupí žilnatina a červené odstíny ještě zesílí. Mezi zelenými dřevinami stačí jediný strom, aby výsadba získala výrazný barevný kontrast. U posezení nebo poblíž kuchyně navíc budete mít jarní květy po ruce i při přípravě jídla.

Jarní podívaná začíná ještě před olistěním, zpravidla během dubna až května podle průběhu počasí. Drobné růžové až růžovofialové květy vyrůstají ve svazečcích těsně u větví, takže z dálky zvýrazňují jejich obrys. Nejde o velké jednotlivé květy jako u magnolií; působivá je především jejich záplava na dosud holém stromě. Po odkvětu převezmou hlavní roli listy, a zmarlika tak nezůstává zajímavá jen několik jarních týdnů.

Květy nejsou jen jedlou ozdobou — mají vlastní příjemnou chuť. Jsou svěže nakyslé, někdy s lehce nasládlým tónem, a mohou připomínat jemnější šťovík. My sami květy každoročně sbíráme, protože se hodí do listových i zeleninových salátů, na chléb s tvarohovou pomazánkou, k dozdobení hotového jídla nebo k čerstvým sýrům, kde vynikne jejich chuť i růžová barva.

Listové čepele bývají široké přibližně 8–12 cm a díky zakulacenému srdčitému tvaru působí měkce a téměř překrývají jemnější větvení. Jejich barva se v průběhu roku mění. Nejtmavší jsou mladé listy, zatímco starší mohou během léta přecházet do bronzově zelených až tmavozelených tónů s purpurovým nádechem. Intenzitu ovlivňuje světlo i letní teploty; letní zelenání samo o sobě není známkou záměny kultivaru. Na podzim se mohou přidat žluté, oranžové a červené odstíny, jejichž poměr se mezi jednotlivými roky liší.

Roste jako větší opadavý keř nebo menší, často vícekmenný strom s nepravidelnou, postupně se rozšiřující korunou. Není to sloupovitá ani zakrslá dřevina. Pro zahradní výsadbu je rozumné počítat přibližně se 4–6 m výšky a podobnou šířkou, ve stáří a příznivých podmínkách i s většími rozměry kolem 8 m. Růst bývá středně rychlý. Při výběru místa proto ponechte prostor také do stran; přirozeně rozložené větve jsou důležitou součástí jejího vzhledu.

V zahradě se hodí jako solitéra do trávníku, k posezení nebo na okraj většího keřového záhonu. My bychom její tmavé olistění nechali vystoupit před klidným zeleným pozadím a okolí zbytečně nezaplňovali dalšími vínovými rostlinami. Pod korunou lze pracovat se světlejšími listy a jemnějšími texturami. Výsledkem nemusí být formální výsadba — vícekmenná zmarlika dobře zapadne také do volněji pojaté zahrady.

Vyhovuje jí slunce až světlý polostín, závětří a propustná půda, která úplně nevysychá. Na horkém místě ocení ochranu před nejsilnějším odpoledním sluncem. Po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku; trvale mokrá zem ani dlouhé sucho jí nesvědčí. Stanoviště vybírejte rovnou jako trvalé, protože starší zmarliky špatně snášejí přesazování. Silný pravidelný řez není potřebný, postačí drobné úpravy po odkvětu za suchého počasí.

Věděli jste, že…

‘Forest Pansy’ není novodobý kultivar — do pěstování jej uvedla Forest Nursery v americkém Tennessee už v roce 1947. Samotná zmarlika kanadská (Cercis canadensis) pochází z východní a střední části Severní Ameriky, kde roste mimo jiné v lesních podrostech a na jejich okrajích. Zajímavostí zmarlik je schopnost kvést také na starším dřevě, někdy i přímo na kmeni. Tento způsob kvetení se nazývá kauliflorie.

Pěstování v kostce

Tip od nás

Vysaďte ji tam, kde jí odpolední nebo večerní slunce prosvítí korunu a vy ji budete pozorovat proti světlu. Vínové listy jsou z tohoto pohledu obzvlášť krásné. Kolem kmene ponechte zamulčovaný prostor bez trávníku — usnadní zálivku a ochrání tenkou kůru před poškozením při sekání.