Itea viržinská ‘Henry’s Garnet’ lat. Itea virginica

Jsou keře, které září týden. A pak je Itea 'Henry's Garnet' — ta září celý podzim. Listy se barví do syté granátové červené s fialovými tóny a na větvích drží nápadně dlouho, někdy ještě v listopadu, kdy je zbytek zahrady dávno hnědý nebo opadaný. Jméno není náhoda: garnet je granát, drahokam, a tahle barva tomu odpovídá.

Dva důvody, proč ji mít

V červenci přicházejí medonosné květy — úzké, vzpřímené hrozny bílých květů, až 15 cm dlouhé, sladce vonící. Na keři jich bývá tolik, že se větve pod nimi lehce ohýbají. Druhý důvod přijde v září a drží, dokud ho neskončí mráz — krásné granátové zabarvení listů.

Pěstování v českých podmínkách

Původem je z vlhkých lesních lemů a břehů potoků na východě Severní Ameriky — a tenhle původ se hodí. Snáší totiž i dočasně podmáčenou půdu, kde by jiné dřeviny trpěly. Daří se jí v kyselé až mírně kyselé půdě, v polostínu i na plném slunci. Mráz ji netrápí: vydrží spolehlivě do −25 °C, takže i v drsnějším podkrkonoší nebo u nás v pošumaví zimuje bez problémů.

Roste v celku rychle a dorůstá kolem 1–1,5 m výšky, tvar si udržuje sama a příliš neklade nároky na řez. Vysazujte ji tam, kde na ní na podzim dobře uvidíte.

Odkud pochází tento kultivar

Itea virginica jako druh je v zahradnictví známá dlouho, ale 'Henry's Garnet' je selekce ze zahrady Mary G. Henryové v Gladwyne v Pensylvánii — sběratelky rostlin, která v první polovině 20. století podnikala botanické expedice po celé Severní Americe. Kultivar byl pojmenován na její počest a dnes patří mezi standardní výběr pro podzimní efekt v parcích i soukromých zahradách. Získal prestižní ocenění RHS Award of Garden Merit.

Tip od nás: Vysaďte ji tam, kde máte problém s vlhkou půdou — místo kde trpí růže nebo ovocné stromy. Itea 'Henry's Garnet' v takových místech prospívá a na podzim vám za to poděkuje barvou, které se jen tak nějaký keř nevyrovná.