Javor Davidův lat. Acer davidii strom s hadí borkou

Javor Davidův (Acer davidii) patří mezi javory, které dokážou člověka překvapit ještě dřív, než se vůbec podívá na jejich listy. Jeho největší ozdobou je totiž kmen a mladší větve. Hladká zelená až olivově zelená kůra je protkána nápadnými bělavými podélnými pruhy a vytváří kresbu, podle které se této skupině javorů v angličtině říká „snakebark maples“ – hadí javory. S přibývajícím věkem kůra postupně hnědne, ale zejména mladší části stromu si výraznou kresbu uchovávají.

Právě kůra z něj dělá celoročně zajímavou dřevinu. Na jaře a v létě ji částečně ukrývá koruna, ale po podzimním opadu listů se stává hlavním prvkem stromu. Zvlášť pěkně vyniká za nízkého zimního slunce nebo na tmavším pozadí stálezelených dřevin. Pokud hledáte strom, který po opadu listů jednoduše „nezmizí“, javor Davidův má proti většině běžných listnáčů velký náskok.

Zajímavé jsou i samotné listy. Pokud od javoru automaticky čekáte klasickou dlaňovitou čepel, tady ji nenajdete. Listy jsou vejčité až podlouhle vejčité, celistvé nebo jen mělce laločnaté, jemně pilovité a mohou být přibližně 8–12 cm dlouhé, někdy i větší. Díky tomu působí koruna na první pohled skoro nejavorově – a právě to je na tomto druhu sympatické.

Na jaře se společně s rašícími listy objevují převislá květenství drobných žlutozelených květů. Nejde o strom pěstovaný kvůli okázalému kvetení; květy jsou spíš jemným doplňkem. Později je vystřídají typické javorové dvounažky, které dozrávají během podzimu.

A právě podzim přináší druhý velký vrchol sezony. Zelené listy se mohou přebarvit do žlutých, oranžových a při vhodných podmínkách i červených odstínů. Po jejich opadu se znovu naplno odkryje pruhovaná kůra. Během roku se tak u stromu přirozeně střídají dva úplně jiné efekty – v sezoně koruna a podzimní barvy, v zimě grafická kresba kmene a větví.

Javor Davidův pochází z Číny a Myanmaru, kde roste v lesích mírného pásma. Druhové jméno připomíná francouzského misionáře a přírodovědce Armanda Davida, jehož jméno nese celá řada asijských rostlin a živočichů. V Evropě je javor Davidův stále spíš dřevinou botanických zahrad a arboret.

V domovině a v opravdu příznivých podmínkách může časem vyrůst ve středně velký strom. Botanické zdroje uvádějí přibližně 10–15 metrů avšak v zahradních podmínkách bude o něco menší.

Charakter růstu bývá vzpřímený, později s elegantně obloukovitými větvemi, přičemž některé exempláře mohou vytvořit více kmenů. A právě vícekmenné vedení dokáže být u tohoto druhu mimořádně působivé.

V zahradě bychom mu proto dopřáli místo, kde bude jeho kůra skutečně vidět. Výborně funguje jako solitéra, u cesty nebo v kombinaci s nižšími stálezelenými keři, které vytvoří tmavší pozadí. Hodí se také do zahrad s přírodnějším nebo lehce lesním charakterem.

Pěstování: Vyhovuje mu slunce až polostín, přičemž v horkých a suchých polohách ocení spíš lehký polostín. Nejlépe prospívá v humózní, přiměřeně vlhké a dobře propustné půdě. Nemá rád dlouhodobé vysychání kořenového prostoru, zejména jako mladá rostlina.

Mrazuvzdornost je pro většinu českých zahrad dostačující, přesto mladým stromkům během prvních let prospěje vrstva mulče a stanoviště bez extrémního vysušujícího větru. Po dobrém zakořenění jde o poměrně nenáročnou dřevinu.

Proč jej chtít? Acer davidii není javor jen na jednu část sezóny. Na jaře zaujme svěžím olistěním, na podzim barvami a v zimě převezme hlavní roli jeho zelenobíle pruhovaný kmen. Je to dřevina pro ty, kteří chtějí mít v zahradě zajímavý detail i po opadu listů, kdy většina ostatních stromů tak trochu ustoupí do pozadí.

Tip od nás: Pokud máte možnost, vysaďte javor Davidův před tmavší stálezelené pozadí a nezakrývejte mu spodní část kmene vysokými keři. Právě pruhovaná kůra je jeho největší přednost a byla by škoda ji schovat.