Jedle Fraserova lat. Abies fraseri Vonná horská jedle známá z amerických Vánoc

Jedli Fraserovu znáte. Jen jste možná nevěděli, že se tak jmenuje. Hustá kuželovitá koruna, pevné větve obsypané ozdobami a sytě zelené jehličí – právě tento strom svým vzhledem odpovídá vánoční jedli, kterou vídáme v klasických amerických filmech. V USA patří k nejoblíbenějším vánočním stromům a opakovaně byla vybrána také jako hlavní vánoční strom Bílého domu.

Její obliba má praktické důvody. Větve spolehlivě udrží i těžší ozdoby a poměrně měkké jehlice po uříznutí dlouho neopadávají. Jsou krátké, většinou jen 1–2 cm dlouhé, na horní straně leskle tmavě zelené a na rubu mají dva výrazné bělavé proužky. Část jehlic se na větévkách stáčí lehce vzhůru, takže je jejich stříbřitá spodní strana dobře vidět i při běžném pohledu na strom. Při promnutí navíc uvolňují výraznou balzámovou a pryskyřičnou vůni.

Na jaře korunu doplní světlejší mladé přírůstky, které postupně získávají tmavší odstín. Jinak zůstává jedle zelená po celý rok a díky hustému větvení si zachovává pravidelný vzhled také během zimy. V zahradě tedy nejde o strom určený jen pro vánoční období, ale o plnohodnotnou stálezelenou solitéru.

Zajímavé jsou i šišky, které se objevují vzpřímeně na horních větvích starších stromů. V mládí mají tmavě fialovou barvu, později hnědnou a dorůstají přibližně 3,5–7 cm. Mezi šupinami vyčnívají delší žlutozelené listeny, jejichž konce se stáčejí dolů. Jako u ostatních jedlí se zralá šiška rozpadne ještě na stromě, takže pod ní obvykle nenajdete celé spadlé šišky jako pod smrkem nebo borovicí.

Mladé stromy mají hladkou světle šedou kůru s drobnými pryskyřičnými puchýřky. S věkem kůra hrubne a koruna se pozvolna rozšiřuje, stále si však zachovává dobře čitelný hlavní výhon a větve uspořádané v pravidelných patrech. Růst je spíše pomalejší až středně rychlý. V zahradě lze počítat přibližně s výškou 10–15 metrů a šířkou 4–6 metrů. Na přirozených stanovištích mohou staré stromy překročit i 20 metrů.

Domov jedle Fraserovy je překvapivě malý. Přirozeně roste pouze na několika nejvyšších vrcholech jižní části Appalačského pohoří v Severní Karolíně, Tennessee a Virginii, zpravidla ve výškách přibližně 1 200–2 000 metrů. Tvoří zde horské porosty společně se smrkem červeným a je jedinou jedlí, jejíž přirozený areál je omezený na jižní část Appalačského pohoří. Druhové jméno připomíná skotského botanika a sběratele rostlin Johna Frasera.

Původ ve studených, vlhkých a často zamlžených horách dobře vysvětluje její pěstitelské nároky. Nízkých zimních teplot se obávat nemusíme – mnohem větším problémem je dlouhé letní horko, suchý vzduch a přehřívající se půda. Jedle Fraserova proto není nejlepší volbou do rozpáleného městského dvora nebo k jižní stěně domu. V chladnější zahradě s humózní, nevysychavou a zároveň propustnou půdou si naopak dokáže udržet hustou a pravidelnou korunu.

Pěstování v kostce

Tip od nás: Kořeny jedlí obecně ocení chladnou půdu. Po výsadbě proto povrch zamulčujte kůrou, štěpkou nebo vlastním opadaným jehličím, ale mulč nenahrnujte přímo ke kmeni. Během suchého léta kontrolujte vláhu i u starších rostlin. Jestliže hledáte jedli do teplejšího a suššího místa, vhodnější volbou bývá jedle ojíněná – Abies concolor.