Platykodon velkokvětý ‘Astra Blue’ lat. Platycodon grandiflorus syn. boubelík, doraji Kvetoucí trvalka s jedlým kořenem doraji

Platykodon velkokvětý (Platycodon grandiflorus) nabízí jeden z nejzajímavějších způsobů rozkvétání mezi zahradními trvalkami. Jeho poupata se nejprve postupně nafukují do podoby malých hranatých balónků a teprve poté se rozevírají do širokých, vzhůru obrácených květů s pěti výraznými cípy. Kvete modře až modrofialově a díky tmavším žilkám působí každý květ jako jemně vykreslená hvězda.

Kvetení obvykle probíhá od června do srpna. Jednotlivé květy dosahují průměru přibližně 5–7 cm a otevírají se samostatně nebo v menších skupinách na koncích pevných stonků. Pod nimi vyrůstají modrozelené, vejčité až kopinaté listy s pilovitým okrajem. Platykodon tak působí upraveně již před rozkvětem a nepředstavuje pouze krátkodobou barevnou atrakci. Pravidelné odstraňování odkvetlých květů může dobu kvetení dále prodloužit.

Rostlina pochází z východní Asie, kde roste na loukách, pastvinách, křovinatých svazích a ve světlých lesních lemech od Číny a Koreje přes Japonsko až po ruský Dálný východ. Rod Platycodon je botanicky pozoruhodný tím, že zahrnuje pouze tento jediný druh. Název grandiflorus odkazuje na nápadně velké květy.

V Koreji je platykodon známý jako doraji a nevnímá se pouze jako okrasná trvalka, je totiž jedlý. Tou jedlou částí platykodonu je jeho silný dužnatý kořen, který se v Koreji používá čerstvý i sušený. Má pevnou, příjemně křupavou konzistenci a výraznější bylinnou chuť s přirozenou hořkostí, která může lehce připomínat ženšen. Před úpravou se proto kořen obvykle oloupe, nakrájí se na tenké proužky a namočí se nebo krátce povaří, aby se jeho chuť zjemnila. Tradičně se připravuje jako jako salát, krátce restovaná zeleninová příloha, součást tradičních pokrmů nebo jako nakládaná zelenina. Pro naši kuchyni si jej lze představit jako neobvyklejší kořenovou zeleninu – hodil by se do pikantního salátu místo části celeru, do směsi pečené kořenové zeleniny, k rychlému orestování s česnekem a máslem nebo k naložení do sladkokyselého nálevu. Texturou připomíná pevnější petržel či mladý celer, chuť je však osobitější, bylinnější a lehce nahořklá. V zahradě má kořen především zásobní funkci a právě díky němu se rostlina každé jaro znovu vrací. Kořen je poměrně křehký, proto starší exempláře nemají rády přesazování ani časté rozdělování. Do salátů lze použít i mladé lístky.

V dospělosti vytváří vzpřímený, poměrně úzký trs. Obvykle dorůstá přibližně 40–70 cm výšky a kolem 30–45 cm šířky, jednotlivé semenáče se však mohou přirozeně lišit. Dobře zapadne do klasického trvalkového záhonu, přírodnější výsadby i mezi nižší okrasné trávy. Nejlépe vynikne ve skupině několika rostlin nebo pod vzrostlejšími keři.

Nejlépe prospívá na slunci až v lehkém polostínu v hlubší, humózní a dobře propustné půdě, která během vegetace zůstává mírně vlhká. Nesvědčí mu těžká, dlouhodobě zamokřená zemina, v níž může dužnatý kořen zahnívat. Po zakořenění není náročný na pravidelnou péči, nejlépe se mu daří na stanovišti, kde může zůstat delší dobu nerušeně.

Platykodon je spolehlivě mrazuvzdorná trvalka a v propustné půdě zvládá dobře i české zimy. U zakořeněných rostlin lze počítat s odolností přibližně kolem −25 až −30 °C. Na podzim nadzemní část zasychá a na jaře vyrůstá znovu, obvykle však podstatně později než většina běžných trvalek. Prázdné místo v záhonu proto ještě neznamená, že rostlina zimu nepřežila.

Tip od nás: Místo, kde platykodon roste, si označte nebo přes zimu ponechte krátký kousek suchého stonku. Na jaře raší opravdu pozdě a při časném kypření záhonu lze snadno poškodit rašící korunku. Jakmile se objeví nové výhony, staré stonky jednoduše odstraňte.