Klitoria ternatská lat. Clitoria ternata Popínavá kráska s poněkud nestydatými jedlými květy

Klitorie ternatská (Clitoria ternatea) je jedna z těch rostlin, u kterých fotografie skoro vypadají, jako by někdo trochu přehnal s úpravou barev. Jenže její intenzivně modré až indigové květy jsou skutečné. Na svěže zelených výhonech jsou nepřehlédnutelné a právě díky nim se klitorie rozšířila jako okrasná i užitková rostlina po tropických oblastech téměř celého světa.

Její květy mají pro bobovité typickou stavbu, u klitorie ale získaly natolik charakteristický tvar, že podle něj rostlina dostala i své botanické jméno. Rodové jméno Clitoria skutečně odkazuje na podobnost květu s ženským klitorisem. Společně s mimořádně sytou modrou barvou jde o rostlinu, kterou si po prvním kvetení budete s něčím jiným plést jen těžko.

A květy rozhodně nejsou jen na koukání. Jsou jedlé a bohaté na modrá antokyanová barviva označovaná jako ternatiny, díky kterým se klitorie používá jako jedno z poměrně vzácných přírodních modrých potravinářských barviv. Čerstvé i sušené květy lze vylouhovat v horké vodě a připravit z nich charakteristický modrý nálev známý jako butterfly pea tea.

A právě s nálevem začíná asi největší zábava. Jeho barva reaguje na změnu pH, takže přidáním kyselé složky, například citronové šťávy, můžete modrou postupně posunout do fialových až růžovějších odstínů. Květy proto nemusíte používat jen na čaj – přírodní modré barvivo se hodí také do limonád, rýže, dezertů a dalších pokrmů.

Samotná rostlina roste jako jemná ovíjivá popínavka. Vytváří dlouhé výhony s lichozpeřenými listy, nejčastěji složenými z pěti až sedmi lístků. Při dostatku tepla a vláhy roste rychle a může dosahovat přibližně 0,5–3 metrů, takže během jedné sezóny dokáže pěkně obrůst treláž, mříž, zábradlí nebo jinou oporu. Botanicky přitom nejde o letničku – Clitoria ternatea je vytrvalá rostlina s dřevnatějícím kořenovým základem.

Její původ je možná trochu překvapivý. Přestože je klitorie dnes neodmyslitelně spojená především s Asií a tamní kuchyní, jako její původní areál se uvádějí Kapverdy, tropická a jižní Afrika a Arabský poloostrov. V současnosti je ale díky dlouhému pěstování rozšířena v tropech a subtropech prakticky po celém světě.

Po odkvětu se vytvářejí ploché lusky se semeny. Pokud tedy necháte část květů na rostlině dozrát, můžete si vytvořit vlastní zásobu osiva pro další sezonu. To je zároveň nejjistější způsob, jak klitorii u nás udržovat dlouhodobě – každý rok ji jednoduše znovu vypěstovat.

Mnohem zajímavější je ale možnost experimentovat s jejím přezimováním. Klitorie je citlivá na mráz a při silnějším ochlazení nelze počítat se zachováním zelených výhonů. Její dřevnaté části však mají schopnost po poškození mrazem regenerovat a rostlina může znovu vyrážet od báze.

V českých podmínkách bychom proto venkovní přezimování brali jako pěstitelský experiment. Pokud ji chcete zkusit ponechat v zemi, vyberte co nejteplejší a chráněné stanoviště, dobře propustnou půdu a po zatažení zakryjte kořenový prostor opravdu silnou vrstvou suchého mulče. Nadzemní část může během zimy kompletně odumřít – cílem je uchránit především podzemní část a kořenový krček, ze kterých může rostlina na jaře znovu vyrazit. Spolehlivé přezimování při −16 °C ale zatím nepovažujeme za ověřenou vlastnost druhu, a proto jej nelze garantovat.

Pokud experimentovat nechcete, není na tom nic složitého. Klitorii můžete pěstovat v nádobě jako přenosnou rostlinu nebo ji jednoduše pojmout jako velmi rychlou sezonní popínavku a před zimou si nechat dozrát semena. V tropech je vytrvalá, ale právě její rychlý růst umožňuje, aby udělala spoustu parády i během jediného českého léta.

Pěstování: Pro bohaté kvetení jí dopřejte co nejteplejší a slunné stanoviště. Substrát by měl být živný a dobře propustný, během aktivního růstu s dostatkem vláhy, ale bez dlouhodobého zamokření. Při pěstování v nádobě jí zajistěte oporu, po které se mohou dlouhé výhony ovíjet.

Proč ji chtít? Protože málokterá popínavka zvládne tolik věcí najednou. Rychle roste, nádherně kvete, její květy můžete sklízet, sušit, připravovat z nich modrý čaj nebo je používat jako přírodní barvivo. Na konci sezony si můžete sklidit vlastní semena – a pokud rádi zkoušíte hranice toho, co u nás dokáže růst, můžete část rostlin ponechat venku a vyzkoušet jejich přezimování pod pořádnou vrstvou mulče.