Tisovec dvouřadý ‘Nutans’ lat. Taxodium distichum var. imbricarium 'Nutans' Neobvyklé výhony připomínající přesličku

Proč nás ‘Nutans’ zaujal

U ‘Nutans’ jsme se poprvé zastavili hlavně kvůli mladým výhonům. Krátké, měkké jehlice neleží v typických dvou plochých řadách jako u běžného tisovce dvouřadého, ale přiléhají k větévkám a směřují více vzhůru. Zblízka proto výhon opravdu trochu připomíná přerostlou přesličku. Je to detail, podle kterého tento kultivar poznáte i bez jmenovky.

Při pohledu na celý strom je vidět další rozdíl. Hlavní větve stoupají vzhůru nebo mírně do stran, zatímco jejich jemné konce se sklánějí. Právě podle nich získal kultivar jméno ‘Nutans’. V mládí vytváří úzkou kuželovitou až široce sloupovitou korunu s výrazným hlavním výhonem a roste o něco pomaleji než běžný tisovec dvouřadý.

Nejde však o zakrslý kultivar. Postupně z něj vyroste plnohodnotný strom, který potřebuje dostatek místa. Nejlépe se uplatní u většího přírodního jezírka, ve vlhčí části zahrady nebo jako samostatně vysazený strom v trávníku. Do malé předzahrádky ani těsně k domu vhodný není.

Co se s tisovcem děje během roku

Stejně jako ostatní tisovce je i ‘Nutans’ opadavý jehličnan. Na jaře raší světle zeleně, během léta jsou jehlice zelené a na podzim se zbarvují do oranžovohnědých až červenohnědých odstínů. Poté opadají společně s krátkými postranními výhony. Nejde tedy o usychání nebo poškození rostliny, ale o její běžný každoroční cyklus.

Po opadu jehlic lépe vynikne stavba koruny a červenohnědá kůra, která se s věkem stává vláknitou a podélně rýhovanou. Starší stromy mohou vytvářet také kulovité až vejčité šišky. Ty jsou nejprve zelené a při dozrávání hnědnou. Tato skupina tisovců pochází z jihovýchodu Severní Ameriky, kde roste v mokřadech, při okrajích mělkých vod a na dlouhodobě vlhkých stanovištích.

Musí stát přímo ve vodě?

Nemusí. Tisovec ocení dostatek vláhy a dobře snáší podmáčení i přechodné zaplavení, ale může růst také v běžné zahradní půdě, pokud během léta pravidelně nevysychá. Naopak suché a silně vápenité stanoviště mu příliš nevyhovuje.

U starších tisovců rostoucích dlouhodobě v podmáčené půdě se mohou kolem kmene vytvořit pneumatofory – dřevnaté výrůstky kořenů vystupující nad povrch. Nejde ale o jistou vlastnost každého stromu. V běžné, pouze vlhké zahradní půdě se často nevytvoří vůbec.

Pěstování v kostce

Tip od nás

Báze kmene se u starších tisovců postupně rozšiřuje a kořenový systém potřebuje dostatek prostoru. U jezírka proto strom nevysazujte přímo k fólii ani do úzkého pásu mezi vodou a cestou. Dopřejte mu odstup od břehu, dlažby i staveb. Řez běžně nepotřebuje; u mladé rostliny pouze hlídejte zachování jednoho hlavního výhonu.