Kdokoli, kdo se zajímá o jírovce, zná jírovec pleťový (Aesculus × carnea) — masivní strom s růžovočervenými latami, který potkáte v parcích po celé střední Evropě. Méně známo je, že ze stejných rodičovských druhů (A. hippocastanum × A. pavia) vznikl ještě jiný hybrid: jírovec wörlitzký (Aesculus × woerlitzensis). V zahradní praxi se vyskytuje téměř výhradně v kultivaru 'Ellwangeri' a na rozdíl od jírovce pleťového ho v parcích prakticky nepotkáte a podle všeho ho nenabízí ani moc zahradnictví.
Čím se liší od jírovce pleťového
Rozdíl oproti jírovci pleťovému je patrný na první pohled. Květy nejsou růžové, ale čistě červené až oranžovočervené — sytější, bez toho jemného pastelového nádechu jako má carnea. List je pro jírovec neobvykle elegantní: obvejčitě kopinatý, tmavě zelený, s jemně chlupatou žilnatinou na spodní straně. Oproti mohutnému listu jírovce obecného působí lehce a vzdušně. Vzpřímené laty se objevují na přelomu května a června.
Z vlastní zkušenosti
Kultivar 'Ellwangeri' u nás roste jako vysokokmen třetím rokem. Zima 2024/2025 připravila pěknou zkoušku: únor byl neobvykle teplý s teplotami až +20 °C, strom předčasně vyrazil do vegetace — a návrat mrazu koncem dubna na −6 °C pak zasáhl již rašící větve. Ten rok byl pro celkový efekt stromu nulový. Jaro 2026 ale proběhlo bez komplikací a strom je krásný. Jde tedy spíše o varování před rizikem teplých zim, které rostlinu napálí do předčasného rašení, než o slabinu kultivaru jako takového.
Pěstování v ČR
Strom preferuje vlhčí, dobře propustné a úrodné půdy, stanoviště v plném slunci až polostínu. Dorůstá výšky 4–7 m, výjimečně až 10 m, s hustou polootevřenou korunou. Mrazuvzdornost kultivaru je dobrá — riziko představují spíše teplé zimy s následným pozdním mrazem, které mohou poškodit předčasně rašící větve.
Tip od nás
Vysaďte jako solitér na dostatečně prostorné místo — koruna se časem rozroste do šířky 4–5 m. Prvních letech nezapomeňte v době sucha zalévat, mulč je vhodný pomocník k udržení vlhkosti.