Tomel kavkazský lat. Diospyros lotus (syn. Tomel obecný) Odolný asijský tomel s drobnými jedlými plody

Tomel kavkazský (Diospyros lotus), známý také jako tomel obecný, patří mezi nejodolnější zástupce rodu Diospyros. Vytváří elegantní strom s postupně se rozšiřující korunou, tmavší borkou a lesklými, sytě zelenými listy. Přestože lze na některých místech narazit na údaj, že je stálezelený, v našich podmínkách pravidelně shazuje veškeré olistění a zimu přečkává jako zcela opadavá dřevina.

Listy jsou jednoduché, střídavé, oválné až protáhle vejčité a obvykle dorůstají přibližně 5–12 cm. Jejich horní strana je tmavě zelená a nápadně lesklá, zatímco spodní bývá světlejší. Na podzim se před opadem mohou zbarvit do žlutých odstínů. Po opadu listů na samičích stromech ještě nějakou dobu vynikají dozrávající plody, které dodávají stromu další podzimní efekt.

Na začátku léta se v paždí listů objevují drobné, nenápadné zelenavé až žlutavé květy. Tomel kavkazský je zpravidla dvoudomý, takže samčí a samičí květy vyrůstají na oddělených rostlinách. Samičí strom však někdy dokáže vytvořit také bezsemenné plody bez přítomnosti samčího opylovače. Pro pravidelnější úrodu a tvorbu semen je přesto nejlepší vysadit několik semenáčů pohromadě; jejich pohlaví nelze před prvním kvetením spolehlivě rozeznat.

Plody jsou kulovité až mírně oválné a dosahují přibližně 1,5–2 cm, takže připomínají velké hroznové víno nebo skutečné kaki zmenšené do miniaturní podoby. Zpočátku jsou zelené, později přecházejí do žlutých a oranžových odstínů a při úplném dozrání mohou být purpurově hnědé až modročerné. Pod plodem zůstává nápadný vytrvalý kalich, typický také pro ostatní tomely.

Pevné nebo pouze vybarvené plody jsou sice sladké, ale zároveň obsahují mnoho tříslovin a bývají silně svíravé. Správný okamžik ke konzumaci přichází až tehdy, když je plod zcela měkký a dužnina téměř rosolovitá. Teprve v této fázi trpkost mizí a objeví se plná sladká chuť velmi podobná běžnému kaki, pouze soustředěná do podstatně menšího plodu. Plody lze jíst čerstvé, nechat dojít po sklizni nebo usušit; po usušení získávají chuť připomínající datle.

Přirozený areál tohoto druhu je mnohem rozsáhlejší, než napovídá české jméno. Sahá od severovýchodního a středního Turecka přes Kavkaz, Írán, Himálaj a Čínu až po Koreu. V přírodě roste především v horských a smíšených lesích mírného pásma. V některých částech Asie a jižní Evropy se po staletí pěstuje pro drobné jedlé plody a využívá se také jako vitální podnož pro kulturní odrůdy velkoplodého kaki.

V evropských podmínkách nejčastěji dorůstá přibližně 8–12 metrů výšky a 4–8 metrů šířky, ve své domovině však může být podstatně vyšší. Mladé rostliny rostou poměrně svižně a postupně vytvářejí širší, nepravidelně zaoblenou korunu. Tomel se dobře uplatní jako neobvyklý ovocný solitér, ve větší užitkové zahradě, jedlém lese nebo ve sbírce odolných asijských dřevin.

Nejlépe prospívá na teplém a slunném stanovišti, chráněném před studenými a vysušujícími větry. Vyhovuje mu hlubší, živná a dobře propustná půda, která může být mírně kyselá, neutrální i zásaditá. Dlouhodobě zamokřená nebo výrazně kyselá zemina mu nesvědčí. Mladé jarní výhony mohou být citlivější k pozdním mrazům, a proto je vhodné vyhnout se místům, kde se pravidelně hromadí studený vzduch.

Dobře vyzrálé dřevo starších stromů je poměrně odolné. Pro české podmínky je rozumné počítat s mrazuvzdorností přibližně kolem −20 °C, přičemž starší a dobře zakořeněné rostliny na chráněném stanovišti mohou zvládnout i teploty okolo −24 °C. Citlivější bývají mladé semenáče a nevyzrálé konce letorostů; jejich případné namrznutí však obvykle neznamená ztrátu celé rostliny, protože Tomel kavkazský pohotově obrůstá.

Tip od nás: Mladou rostlinu doporučujeme první sezonu ponechat v nádobě, aby dobře zesílila a vytvořila pevný kořenový systém. První zimu ji umístěte do nevytápěného, světlého prostoru s teplotou přibližně kolem bodu mrazu nebo několik stupňů nad ním. Následující jaro ji již můžete vysadit na konečné místo do volné půdy. S přesazením příliš dlouho nečekejte – tomely vytvářejí výraznější hlavní kořen a starší rostliny změnu stanoviště snášejí hůře.