Kašťa bělavá lat. Sassafras albidum syn. fenyklový strom sbírkový severoamerický strom s vůní kořenového piva

Existuje jen málo stromů, u kterých stojíte a přemýšlíte, jestli náhodou někdo na jednu rostlinu nerouboval tři různé druhy. Sassafras albidum vypadá přesně tak. Na jediném stromě rostou současně listy celokrajné oválné, jednolalokové připomínající palčák a třílaločné – tento polymorfismus, tedy existence několika tvarů listu na jedné rostlině, je pro kašťu zcela typický a botanicky unikátní. V čeledi vavřínovitých má přitom slavné příbuzné – vavřín i avokádo.

Strom pochází z východu Severní Ameriky, kde ho domorodé národy i první evropští osadníci využívali po staletí způsobem, který dalece přesahoval pouhou okrasu. Dnes je to v Evropě stále sbírková rarita – v českých zahradách ho potkáte jen výjimečně.

Strom s neobyčejnou historií

Kašťa není jen dendrologická kuriozita – v 17. století byla po tabáku druhým nejvýznamnějším exportním artiklem amerických kolonií do Evropy. Poptávka v Anglii byla taková, že jeden londýnský lékař v roce 1602 prohlásil, že kašťa léčí prakticky vše. Domorodé národy i koloniální osadníci jí navíc připisovali ochrannou sílu – listy věšeli nad vchody, dřevo používali na kolébky i rakve, věřilo se, že odhání zlé duchy. Zajímavá je i biologicky: patří do čeledi vavřínovitých, ale na rozdíl od většiny jejích příbuzných je opadavá. Kořenovou kůru kdysi využíval celý kontinent na výrobu kořenového piva (root beeru) nealkoholického amerického nápoje, dnes je její hlavní aromatická látka safrol kvůli toxicitě v potravinářství zakázaná. A polymorfismus listů – proč jeden strom nese tři různé tvary listů současně – dosud botanici uspokojivě nevysvětlili.

Vůně, která zůstane v paměti

Nalomte mladý výhon nebo promněte list. Okamžitě ucítíte kořenitou, sladce citrusovou vůni, kterou mnozí přirovnávají právě ke kořenovému pivu, pomerančové kůře nebo lehce k lékořici. Tato charakteristická aromata pochází ze safrolu, látky obsažené v kůře a kořenech. Jako okrasná dřevina je kašťa bezpečný – experimentovat s domácími odvary z kořenové kůry však nedoporučujeme, safrol je ve vyšších dávkách považován za potenciálně problematický.

Sušené listy jsou však jiná věc – melou se na tzv. filé powder, tradiční koření a zahušťovadlo louisianské kuchyně, které se přidává do gumba. Listy safrol neobsahují.

Podzim jako hlavní událost roku

Podzimní zbarvení kašti patří mezi nejhezčí, která severoamerické stromy nabízejí. Koruna přechází do kombinace zlatožluté, oranžové, šarlatové a purpurové – a tyto barvy se na jednom stromě často prolínají současně. Spolu s polymorfními listy je to podzimní podívaná, kterou si budete dlouho pamatovat.

Plody a dvoudomost

Kašťa je dvoudomý strom – existují samčí a samičí jedinci. Pokud chcete dekorativní plody, potřebujete oba. Plody samičích stromů jsou malé tmavě modročerné peckovičky na nápadně červených stopkách – kontrast obou barev je velmi efektní a plody jsou oblíbeným zdrojem potravy pro ptáky. Na jaře kvete drobnými zelenožlutými vonnými květy, většinou v březnu až dubnu, často současně s rašením listů.

Pěstování v českých podmínkách

Mrazuvzdornost je pro české podmínky velmi dobrá – přibližně −34 °C. Kašťa snáší česká stanoviště bez problémů a nevyžaduje zimní ochranu ani v podhorských polohách.

Nejlépe jí vyhovuje slunné až lehce polostinné stanoviště s propustnou, humózní a mírně kyselou půdou. Na vápnitých a těžkých jílovitých půdách může trpět.

V dobré půdě roste poměrně svižně. V českých podmínkách dorůstá obvykle 6–10 m a je spíše vyšší než širší – koruna zůstává úzce vejčitá až oválná. Ve východní části Severní Ameriky, kde je doma, dorůstá běžně 18–25 m, výjimečně až 30 m – ale kombinace kratší vegetační sezóny, chladnějších zim a obecně menší vlhkosti vzduchu znamená, že u nás zůstává výrazně menší. To je pro většinu zahrad spíš výhoda – v ČR je to dřevina spíše pro středně velké zahrady, ne pro obří parky.

Důležitá praktická poznámka: kašťa tvoří kořenové výmladky a může se postupně rozrůstat do okolí. V zahradě je dobré s tím počítat. Kořenové výmladky se nejlépe omezí pravidelným vysekáváním ve vzdálenějším okolí kmene, ideálně dokud jsou ještě mladé a měkké – starší výhonky už mají vlastní kořenový systém a vrací se. Mulčovací tkanina nebo travnatý porost kolem stromu výmladky výrazně potlačí. Chemické postřiky jen zhorší situaci, protože se přes propojené kořeny dostanou i do mateřského stromu. Přesazování starších kusů je složitější kvůli hlubokému kořenovému systému – mladé rostliny přesazujte co nejdříve na definitivní místo.

Tip od nás

Při výběru stanoviště si ověřte pH půdy – kašťa na vápenatých a zásaditých půdách trpí chlorózou a nikdy nedosáhne svého potenciálu. V kyselé a propustné půdě je to naopak nenáročná a vděčná dřevina. Pokud plánujete plody, pořiďte alespoň dva jedince – bez samčího opylovače samičí strom plody nezvládne.