Lapina jasanolistá lat. Pterocarya fraxinifolia

Lapina jasanolistá (Pterocarya fraxinifolia) je mohutný opadavý strom z čeledi ořešákovitých. Starší literatura ji může uvádět také pod jmény Pterocarya pterocarpa nebo Pterocarya caucasica. V evropských parcích patří k nejčastěji pěstovaným zástupcům rodu, v běžných zahradách je přesto stále poměrně neznámá.

Koruna je v mládí spíše vzpřímená, postupně se však výrazně rozšiřuje a vytváří mohutnou, zaoblenou až nepravidelně rozložitou siluetu. Silné větve mohou být ve stáří téměř vodorovné a u volně rostoucích stromů často sahají nízko nad zem. Kůra je zpočátku šedá a poměrně hladká, později se mění v tmavší, hluboce podélně rozbrázděnou borku, která dodává starším stromům výrazný charakter.

Listy jsou lichozpeřené, obvykle 20–45 cm dlouhé, a tvoří je přibližně 7–27 vejčitých až kopinatých lístků s ostře pilovitým okrajem. Svým celkovým vzhledem připomínají listy jasanu, což se odráží v českém názvu i druhovém přídomku fraxinifolia. Během léta jsou leskle zelené a vytvářejí svěží, lehce exoticky působící olistění.

Na jaře až začátkem léta se na jednom stromě objevují oddělená samčí a samičí květenství. Květy jsou drobné, zelenavé a samy o sobě nenápadné, samičí jehnědy se však po opylení výrazně prodlužují. Během léta z nich vznikají nápadné převislé řetízky dlouhé až 50 cm, hustě osazené drobnými oříšky se dvěma papírovitými křídly. Zelená plodenství postupně hnědnou a na větvích mohou zůstávat až do podzimu nebo začátku zimy. Protože jde o jednodomý druh, samčí i samičí květy vyrůstají na jedné rostlině a pro tvorbu plodů není nutné vysazovat samostatného opylovače.

Právě podle okřídlených oříšků získal rod své botanické jméno. Řecké slovo pteron znamená křídlo a karyon ořech nebo jádro. Na rozdíl od příbuzných ořešáků však lapina nevytváří velké dužnaté plody, ale množství drobných lehkých oříšků, které může šířit vítr i tekoucí voda.

Původní areál lapiny jasanolisté sahá od severovýchodního Turecka přes oblast Kavkazu a Zakavkazska až do severního a severozápadního Íránu. Přirozeně roste především v údolích řek, lužních porostech a vlhkých lesích Kolchidy a Hyrkánie. Tyto oblasti představují významná útočiště reliktní flóry, která zde přežila klimatické změny předchozích geologických období. Lapina je proto považována za typický reliktní strom západoasijských říčních lesů.

V našich podmínkách obvykle dorůstá přibližně 15 výšky. Ve stáří může být za příznivých podmínek i vyšší. Roste poměrně rychle a dokáže během několika desetiletí vytvořit skutečně monumentální strom, který poskytuje příjemný stín. Kvůli rozložité koruně, rozsáhlému kořenovému systému se hodí především do velkých zahrad, parků, arboret, širokých zelených pásů a k větším vodním plochám. Pro malou zahradu nebo úzký prostor mezi stavbami vhodná není.

Nejlépe prospívá na plném slunci v hlubší, živné a rovnoměrně vlhké půdě. Přirozeně vyhledává okolí vodních toků, po dobrém zakořenění však zvládne i běžné zahradní podmínky a kratší období sucha. Snáší půdy hlinité, jílovité i písčité a není výrazně náročná na půdní reakci. Nejrychlejšího růstu dosahuje v úrodné půdě s dostatkem vody, neměla by však dlouhodobě stát v nehybné, silně zamokřené zemině.

Lapina jasanolistá je dobře použitelná také v městském prostředí, protože snáší těžší a zhutněné půdy lépe než řada jiných velkých stromů. Závažnými chorobami ani škůdci obvykle netrpí, příbuznost s ořešáky však znamená určitou citlivost k některým stejným houbovým chorobám. Řez zpravidla nepotřebuje, kromě odstranění poškozených větví a případného usměrnění koruny v mládí.

Dobře zakořeněné stromy jsou odolné. Pro české podmínky je rozumné uvádět konzervativní mrazuvzdornost kolem −23 °C. Mladé, pozdě vyrostlé letorosty mohou poškodit časné podzimní nebo pozdní jarní mrazy, samotný strom však obvykle rychle regeneruje.

Tip od nás: Lapině vyberte místo, kde může její koruna i kořeny růst bez omezení. Sázet ji těsně k domu, zpevněné ploše nebo malému fóliovému jezírku není ideální.