Douglaska tisolistá lat. Pseudotsuga menziesii Majestátní jehličnan s citrusovou vůní a šiškami s příběhem

Douglaska tisolistá – velký strom, který stojí za bližší seznámení

Z dálky vás zaujme pravidelnou korunou a vzpřímeným růstem. Zblízka překvapí měkkým jehličím, citrusovou vůní a šiškami, které si s jiným stromem jen tak nespletete. Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) pochází ze Severní Ameriky a patří mezi nejmohutnější jehličnany světa. Do prostorné zahrady přináší celoroční zeleň, výraznou siluetu a příslib stromu, který může provázet několik generací.

V mládí hat štíhlou, kuželovitou korunu s větvemi uspořádanými v patrech. Pokud roste volně a má dostatek světla, může si dlouho zachovávat také spodní větve. S věkem získává mohutnější kmen a silnou, hluboce rozbrázděnou borku. Jehlice jsou ploché, poměrně měkké a po rozemnutí uvolňují svěží vůni připomínající citrusy, někdy i zelená jablka. Právě vůně je jedním z příjemných překvapení při bližším seznámení.

Dalším poznávacím znamením jsou převislé šišky s vyčnívajícími trojcípými krycími listeny. Mezi šupinami vypadají jako drobné ocásky se dvěma nožkami. Šišky jsou dekorativní na stromě i po opadu a dětem na nich snadno ukážete, podle čeho douglasku poznat při příští procházce.

Pro zahradu, ve které může opravdu vyrůst

Douglaska potřebuje prostor do výšky i do šířky. Jde o rychle rostoucí lesní strom, nikoli o kompaktní jehličnan do malé předzahrádky. Pro planning výsadby počítejte v dospělosti orientačně s výškou 20–40 metrů a korunou širokou přibližně 8–12 metrů; staré stromy na příznivých stanovištích mohou být výrazně vyšší i širší.

Nejlépe vynikne jako solitér ve velké zahradě, v parku nebo jako součást prostorné skupiny dřevin. Sázejte ji s velkorysým odstupem od budov, vedení a hranic pozemku. Pravidelným zkracováním vrcholu z ní vhodný strom pro malý prostor nevytvoříte – připravili byste ji o přirozený tvar.

Jak douglasku pěstovat

Vyhovuje jí slunné stanoviště a hlubší, dobře propustná půda, ideálně mírně kyselá až neutrální a přiměřeně vlhká. Mladé sazenice snesou lehký polostín, s přibývajícím věkem však potřebují dostatek světla. Nevhodné jsou trvale zamokřené, silně utužené nebo výrazně vápenité půdy.

Po výsadbě udržujte kořenový bal rovnoměrně vlhký. Zalévejte podle skutečné vlhkosti půdy, pomalu a ke kořenům, aby voda pronikla do hloubky. Okolí stromku zamulčujte a omezte konkurenci trávy; mulč ponechte několik centimetrů od kmene. Mladé rostliny nenechávejte během horkých týdnů zcela vyschnout.

V hluboké, provzdušněné půdě může douglaska vytvořit dobře ukotvený kořenový systém a po zakořenění zvládat sušší období lépe než smrk na srovnatelném stanovišti. Ani ona však není odolná vůči jakémukoli suchu. Dlouhé horké období bez vláhy ji může oslabit a na mělké nebo zamokřené půdě nelze spoléhat ani na hluboké zakořenění.

V našich podmínkách se běžně pěstuje venku. Mrazuvzdornost se liší podle původu rostliny; mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Pro sazenici proto vybírejte místo mimo výraznou mrazovou kotlinu a chraňte ji před vysušujícím větrem. Během suché zimy zkontrolujte vláhu a v případě potřeby zalijte při oblevě do rozmrzlé půdy.

Pravidelný řez není nutný. Odstraňujte především poškozené a suché větve. U mladého stromu hlídejte jeden hlavní vrcholový výhon; případný konkurenční vrchol je vhodné řešit včas. Na místech s výskytem srnčí zvěře chraňte mladé stromky proti okusu a vytloukání.

Pěstování v kostce

Věděli jste, že…

• Schované myšky: Podle staré indiánské legendy jsou vyčnívající šupiny šišek myší ocásky a zadní nožičky. Myši se prý v šiškách schovávaly hlavou napřed před velkým lesním požárem.
• Český rekordman: Vůbec nejvyšším změřeným živým stromem v České republice je právě douglaska tisolistá. Tento exemplář roste u Vlastiboře na Jablonecku a tyčí se do výšky 64,1 metru.
• Dlouhověký obr: Ve své severoamerické domovině se tito obři běžně dožívají 500 až 1 000 let a nejstarší potvrzení jedinci oslavili dokonce více než 1 300 let.