Morušovník černý lat. Morus nigra (moruše černá) Šťavnaté sladkokyselé moruše na mlsání, koláče i domácí džemy

Charakteristika

Moruše černá je ovoce, které je nejlepší ochutnat přímo pod stromem. Plně zralé plody jsou měkké, výrazně aromatické a plné tmavé šťávy. Sladkost v nich doplňuje příjemná kyselinka, takže jejich chuť není jen jednoduše cukrová. Právě tím si pravý morušovník černý získal pověst jednoho z chuťově nejlepších morušovníků. Je to dobrá volba pro zahradu, kde má ovocný strom nabídnout něco jiného než běžnou úrodu jablek nebo švestek.

Plody připomínají drobné protáhlé ostružiny a obvykle měří kolem 2–3 cm. Během zrání postupně tmavnou přes červené odstíny až do temně purpurové, téměř černé barvy. Ke sklizni patří skutečně vyzrálé, měkké moruše, které se snadno uvolňují. Dozrávají postupně během léta, podle polohy a počasí zpravidla od července do září. Nejde tedy o jedinou velkou sklizeň, ale o několik týdnů, kdy se ke stromu můžete vracet pro další a další ovoce.

V kuchyni se hodí všude tam, kde chcete výraznou ovocnou chuť a sytou barvu. Čerstvé moruše jsou výborné do jogurtu, tvarohu, na lívance nebo do ovocných salátů. Zpracovat je můžete na džem, sirup, ovocnou omáčku či sorbet, přebytek také zamrazit. My bychom je používáme v jednoduchém tvarohovém koláči nebo krátce prohřáté jako přeliv na vanilkovou zmrzlinu. Jejich chuť vynikne i bez složitého receptu. Protože se zralé plody snadno otlačí, sbírejte je do mělké nádoby a zpracujte co nejdříve.

Morušovník má své místo i v okrasné části zahrady. Vytváří široké, tmavozelené listy se srdčitou bází a zubatým okrajem, které jsou na líci výrazně drsné a na rubu chlupaté. Olistění působí hustě a poskytuje dobrý stín. Na jaře strom raší poměrně pozdě; drobné zelenavé květy jsou nenápadné a objevují se zpravidla v květnu až červnu. Podzim přináší žluté zbarvení listů, po jejich opadu zase vynikne nepravidelná stavba větví.

Roste spíše pomalu až středně rychle, nejprve může připomínat velký keř, později se z něj stává charakteristický strom s kratším kmenem a široce rozloženou korunou. V dospělosti počítejte přibližně se 6–10 m výšky a 8–12 m šířky, ve výborných podmínkách může být i vyšší. Není to zakrslá ovocná dřevina do úzkého záhonu. Nejlépe se uplatní ve větší zahradě, kde dostane prostor rozvinout přirozený tvar a kde nebude nutné korunu opakovaně silně zkracovat.

Běžně pěstované plodné morušovníky černé jsou samosprašné, takže pro úrodu zpravidla stačí jediný strom. Nástup plodnosti ale závisí na způsobu množení a stáří rostliny; u semenáčů může trvat řadu let. Nejde proto automaticky slíbit sklizeň hned po výsadbě. Stanoviště volte slunné, teplé a chráněné. Vyhovuje mu hlubší propustná půda, při nalévání plodů ocení vláhu. Řez omezte na potřebné úpravy a provádějte jej v době vegetačního klidu, nejlépe koncem podzimu až začátkem zimy mimo mráz; pozdní zimní a jarní řezy mohou silně ronit mízu.

Věděli jste, že…

Černá barva plodů ještě neznamená, že jde o morušovník černý. Také morušovník bílý (Morus alba) může mít tmavé ovoce — názvy těchto druhů tedy nelze používat jen podle barvy úrody. Pravý Morus nigra je starobylá kulturní dřevina spojovaná s jihozápadní Asií, jejíž původní areál zastřelo dlouhé pěstování ve Středomoří, kde byl známý už ve starověku. Botanicky navíc moruše není jedna bobule: vzniká z celého květenství jako dužnaté plodenství.

Pěstování v kostce

Tip od nás

Nesázejte ho přímo nad dlažbu, parkovací místo nebo světlé zahradní sezení. Zralé moruše padají a jejich šťáva výrazně barví. Dopřejte mu raději místo nad trávníkem nebo nezpevněnou plochou, kde občas spadlý plod nebude vadit a vy se pohodlně dostanete ke sklizni.