Hlošina úzkolistá lat. Elaeagnus angustifolia (syn. česká oliva) Vzhled olivovníku, odolnost do sucha i mrazu

Už jste někdy jeli po dálnici a říkali si, co to kolem rostou za stříbrné stromky? Je to olivovník, nebo snad rakytník? Dost možná ani jedno – byla to hlošina úzkolistá. Tenhle stříbřitý keř až menší strom pochází z jihovýchodní Evropy a rozsáhlých oblastí západní a střední Asie. Podél silnic se nevysazuje náhodou: dobře snáší vítr, sucho i zasolení a spokojí se také s půdou, ve které by náročnější dřeviny příliš neprospívaly.

Právě její odolnost někdy zastíní, jak pěkná rostlina to vlastně je. V silničních výsadbách ji většinou zahlédneme jen na okamžik, často natěsnanou mezi dalšími keři. Když jí však na zahradě dopřejete prostor, vytvoří rozložitou, vzdušnou korunu, která se stříbrně vyjímá mezi okolní zelení. Přezdívka česká oliva jí sluší především díky úzkým listům a celkovému vzhledu. S pravým olivovníkem příbuzná není, podobnou atmosféru ale na slunném místě vytvořit dokáže – a bez každoročního přenášení do zimoviště.

Protáhlé listy jsou při rašení výrazně stříbřité, později na horní straně přecházejí do šedozelené, zatímco zespodu zůstávají světlé. Když korunu rozhýbe vítr, jednotlivé odstíny se střídají a strom působí pokaždé trochu jinak. Stříbřité šupinky pokrývají také mladé výhony. Hlošina si tak udržuje svůj charakteristický vzhled po celou vegetaci; na zimu však listy shazuje. U starších rostlin potom vynikne nepravidelné větvení a rozbrázděná borka kmenů.

Zatímco listy upoutají už z dálky, další přednost objevíte až zblízka. Obvykle v květnu a červnu se v jejich úžlabí otevírají drobné květy, zvenčí stříbřité a uvnitř nažloutlé. Nejsou nijak nápadné, zato výrazně a sladce voní. Rozkvetlou hlošinu tak někdy ucítíte dříve, než si květů vůbec všimnete. Navštěvují je také včely a další opylovači.

Na podzim se objevují drobné oválné plody, které podobnost s olivovníkem ještě podtrhují. Bývají žlutavé až nahnědlé, se stříbřitými šupinkami na povrchu. Jsou jedlé, ale běžnou hlošinu úzkolistou bychom kvůli ovoci nevybírali. Dužnina je spíše suchá, moučnatá a nasládlá, chuť se navíc mezi rostlinami liší. Pro většinu pěstitelů budou plody především další ozdobou stromu a potravou pro ptáky.

V mládí roste poměrně rychle a přirozeně vytváří široký keř nebo vícekmenný strom. V dospělosti obvykle dosahuje výšky 5–7 metrů a podobné šířky, v příznivých podmínkách může být i větší. Postupným výchovným řezem ji lze vést také jako strom s jedním kmenem. Některé větve bývají trnité, proto ji nesázejte těsně k úzké cestě nebo místu, kterým často procházíte.

Na zahradě jí vyberte plné slunce a propustnou půdu. Dobře snáší písčitá, kamenitá i vápenitá stanoviště. První sezony po výsadbě jí pomozte zálivkou, než se dostatečně zakoření; později se její odolnost vůči suchu projeví naplno. Vydatné hnojení nepotřebuje a trvale zamokřenému místu je lepší se vyhnout. Řez provádějte podle potřeby na konci zimy, přičemž výraznější zkrácení větví může omezit následující kvetení. Případné výmladky a nežádoucí semenáčky průběžně odstraňujte.

Věděli jste, že…
Za schopností hlošiny růst i v chudých půdách stojí také její spolupráce s bakteriemi rodu Frankia. Ty žijí v hlízkách na kořenech, vážou vzdušný dusík a zpřístupňují ho rostlině. Hlošina tak není odkázaná pouze na zásobu dusíku, kterou najde v půdě.

Tip od nás
Pokud vás na hlošině láká právě podobnost s olivovníkem, nechte ji růst jako vícekmenný strom a postupně odhalte spodní části kmenů. Ke slunnému okraji koruny vysaďte levandule, šanty nebo nízké okrasné trávy. Vznikne výsadba s jižanským vzhledem, která bude dobře přizpůsobená našim zimám.